Stavba Městského divadla v Kolíně byla započata 28. září 1937 a dokončení proběhlo v roce 1939. O vypracování plánů stavby se postaral vynikající pražský architekt Ing. Jindřich Freiwald. Divadlo se vyznačuje funkcionalistickou architekturou a řadí se mezi významné architektonické stavby města.
Všechny úpravy a rekonstrukce divadla probíhají koncepčně vždy s respektováním stavební povahy budovy. Tak, aby dílo architekta Freiwalda vždy sloužilo svému původnímu poslání.
Počátky divadelnictví v Kolíně sahají až k přelomu 18. a 19. století. V tu dobu v Kolíně začínají hrát přespolní divadelní společnosti a Kolíňáci se pokoušejí o vlastní ochotnická představení. V 30. letech 19. století pak v Kolíně dochází k národnímu obrození a v čele místních ochotníků se nachází F. J. Rubeš, později známý spisovatel.
Za první divadlo v té době se označuje dům U tří korunek, kde majitel domu Karel Pokorný zařídil malý divadelní sál s jevištěm. V roce 1846 zde řídil svou hru "Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce" osobně J. K. Tyl.
V roce 1860 byla na Kutnohorském předměstí postavená nová školní budova a u ní speciální křídlo s městským divadlem. Kolín se tak stal po Praze třetím městem se stálou divadelní budovou. První představení bylo odehráno 16. prosince 1860. V roce 1881 však bylo divadlo z bezpečnostních důvodů uzavřeno.
Hlavní myšlenkou místních divadelních nadšenců se stává stavba kolínského divadla. 2. prosince roku 1883 rozhodne valná hromada Divadelního družstva jasně – cílem je vybudovat novou reprezentativní divadelní budovu v Kolíně. Tak se začíná psát historie našeho Městského divadla Kolín.
Třemi hlavními úkoly je shromáždit finanční prostředky, nalézt vhodné místo pro stavbu a vypracovat plány divadla. Celá situace měla zdlouhavý průběh, peníze přibývaly pomalu a družstvo vybíralo příspěvky od svých členů. Pořádaly se kulturní akce, jejichž výtěžek byl uložen na divadlo, přispíval městský úřad, okresní výbor, místní finanční ústavy (Městská spořitelna a Občanská záložna), místní továrny i obyčejní Kolíňáci. Pokladničky na divadlo se nacházeli v leckteré místní vinárně či restauraci.
Stejně tak hledání místa pro stavbu bylo obtížné. Zvažovala se dokonce stavba na klášterní zahradě, ale provinciál řádu kapucínů tuto možnost neschválil. Projednalo se desítky dalších míst, ale bez zdárného konce. Z toho důvodu bylo vypracování definitivních plánů prozatím bezpředmětné.
Rok 1918 s sebou přinesl novou chuť k budování městského divadla. Díky velkým ambicím města Kolín dokonce získal přízvisko "český Manchester". V roce 1928 jmění družstva a zřízených fondů konečně dosáhlo 1 milionu korun. Sen o vybudování divadla tak již byl na dosah ruky.
Ještě v tentýž roce byl zakoupen dům v Kutnohorské ulici a po složitých peripetiích ohledně místa pro stavbu zde bylo divadlo později opravdu postaveno.
Slavnostní položení základního kamene divadla mělo být velkou událostí pro celé město. Byli pozváni významní představitelé politického i kulturní života. 14. září 1937 však bohužel zemřel T. G. Masaryk a z důvodu národního smutku musely být slavnosti značně omezeny.
Oslavy byly zahájeny v sobotu 25. září 1937 slavnostním představením místního divadelního spolku "Tyl", který pod režií B. Růžičky sehrál hru "Na zámecké" a Stroupežnického "Naše furianty". Také se konaly vzpomínkové akce na počest zesnulých zakladatelů divadla a činovníků divadelního družstva. Na vyzdobeném náměstí proběhl koncert městské Kmochovy hudby řízené A. Vlasákem, doprovázený ohňostrojem.
Vlastní slavnost položení základního kamene se konala 28. září na svátek sv. Václava. Byla doprovázena slavnostním průvodem, na jehož konci jel alegorický vůz s modelem základního kamene. Průvod uzavíral kolínský Sokol. Nejdůležitější částí oslavy byl poklep na základní kámen. Výčet poklepávajících by zabral na celou stranu. Ke slavnosti také přišla spousta blahopřejných telegramů. S ohledem na státní smutek byla zrušena odpolední lidová slavnost.
Stavební povolení bylo vydáno 27. října 1937 a vlastní stavba byla zahájena 28. listopadu téhož roku. O vypracování plánů stavby se postaral vynikající pražský architekt Jindřich Freiwald, který byl v Kolíně již známý. Vybudoval zde řadu obytných domů a budovu městské spořitelny.
Jindřich Freiwald se narodil 6. června 1890 v Hronově. Studoval na stavitelském oddělení vyšší průmyslové školy v Praze a architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Kotěry. Poté pracoval v kanceláři prof. Balšánka. Roku 1921 založil vlastní stavitelskou firmu Freiwald – Böhm. Podnikl řadu studijních cest do zahraničí (Německa, Anglie, Francie, Holandska, Norska, Švédska, Itálie, Řecka).
Studoval divadelní techniku, provoz a zařízení divadelních budov. Podle jeho projektu byly realizovány tyto novostavby: Jiráskovo divadlo v Hronově, Pippichovo divadlo v Chrudimi, Městské divadlo v Kolíně a adaptace scény Na Kovárně v poděbradském zámku. Jeho největším dílem byl projekt na přestavbu již rozestavěného Státního divadla v tehdejším hlavním městě Persie v Teheránu. V květnu 1945 se Freiwald aktivně zapojil do Pražského povstání. Byl zajat a zastřelen Němci 9. května 1945.
Slavnostní otevření nového divadla 12. listopadu 1939 se mělo stát významnou událostí. Časy se však změnily a byla jiná doba než před dvěma lety. ČSSR již neexistovala, byl zde protektorát Böhmen und Mähren. Ale právě proto byla tato slavnost pojata o to více ve vlasteneckém duchu. Měla německým okupantům ukázat, že před nimi stojí národ, který má hlubokou kulturní tradici.
V neděli 12. listopadu, kdy slavnost probíhala, se začala Kutnohorská ulice (nyní se jmenovala třída Krále Alexandra Sjednotitele), zaplňovat lidmi. Za přítomnosti výboru Divadelního družstva přestřihl vrchní stavební rada Ing. Antonín Hlaváček pásku v národních barvách a klíč od dveří odevzdal předsedovi družstva Ladislavu Holému se slovy: "Chrám umění ať slouží nám i budoucím."
Během vlastní slavnosti přednesla kolínská filharmonie pod taktovkou prof. Josefa Mančaly předehru k Smetanově Libuši. Na jevišti divadla v tzv. kulturní síni se shromáždil výbor Divadelního družstva, zástupci města a někteří hosté v čele s projektantem Ing. Jindřichem Freiwaldem. Nad jevištěm se objevil nápis "Kolín sobě".
Uvítací řeč pronesl předseda družstva Ladislav Holý, uvítal významné hosty a přečetl pozdravný dopis státního prezidenta dr. Emila Háchy. Mezi hosty bylo možné zahlédnout významné ministry a generály. Další pozvané osobnosti zaslaly alespoň pozdravné dopisy a telegramy. Shromážděné přivítal starosta Vilém Pelzbauer a poté následovala řada projevů významných osobností podílejících se na procesu stavby divadla a divadelnictví v Kolíně.
Projektant Ing. Freiwald zakončil výstupy svým temperamentních projevem. Po odevzdání diplomů čestným členům poděkovali za všechny ochotníky pan Smetana a paní Pecharová. Po úvodní řeči následoval program pěveckých spolků "Dobroslav" a "Dobromila". Nakonec zahrála kolínská filharmonie symfonickou báseň "Blaník" a chorál "Kdož jste Boží bojovníci".
Odpoledne předvedl ochotnický spolek "Tyl" hru "Strakonický dudák", kterou režíroval Bohumil Růžička. Zajímavostí je, že zahájení natáčel Český filmový týdeník Aktualita a pro filatelisty byla přímo v divadle otevřena poštovní přepážka s příležitostným razítkem v zelené barvě.
Kolín si konečně vybojoval své vytoužené divadlo. Jak se můžeme dočíst v jednom z mnoha článků v tehdejším tisku: "Je to divadlo a jen divadlo; nemůže se zaměnit – i bez nápisu, s biografem, školou, výstavním pavilonem nebo radnicí. Je to opravdu divadlo na první pohled! Je dokonalé a jest dílem skutečného odborníka. Tak na nároží hlavní tepny města vedle výstavné Národní banky je Kolín obohacen krásnou budovou, důstojnou svého poslání."